Prokletý palác temnoty

Jsi sen který se mi zdá,

nechci aby skončil.

Jsi Luna v úplnku co se mi vzdá?

Můj svět se protočil.

Jsi novou hvězdou na tom nebi temném?

Či další jizvou...

Pojd dál, budeš novým králem,

i mí poddaní už tě zvou.

Jen vkroč, tam odkud není úniku,

do mé osobní temnoty.

Pojd podej mi ruku,

snad budeš té dobroty.

Z mého paláce smutku a bolesti,

budeš v něm svítit?

Po zemi se válí kosti,

chce se ti slídit?

Ano můj palác nevoní po růžích,

ale jako stará kopka s hnijícími těly.

A nedotknut je dlaní Božích,

těla zde již zetlely.

Nebudu se divit když raději se vzdálíš,

já bych z něj také utekla, kdyby to šlo.

Smrtícím polibkem mne políbíš?

Kéž by to šlo.

Utéci z té temnoty pout,

z jejího vězení.

Zde je nejtemnější kout,

kde světlo není.

Jen svit chladné Luny,

lehce prosvítá temnotou.

Hrají zde varhany a věže zvony,

prolínají se se samotou.

Pach smrti a krve,

zavání ponurými chodbami.

Ten pohled srdce rve,

tvář černým závojem zahal mi.

Polož mne do rakve, v podzemí,

černé šaty navlékni.

Poslední polibek dovol mi,

a mé srdce probodni.

Jsi Anděl v mém snu,

který se mi zdá....