Kolečka se přetočila a převrátila,
svět z mozkem točí se dokola.
Oči šepotají do prázdna nicoty,
uši z nehty povídají si do prázdnoty.
Vlasy s nohami tančí poslední tanec smrti,
ruce z těla vytrhávají kosti.
Čtyři čísla tupě na mne zírají,
dveře něčeho někam se otevírají.
Do slepoty ulic měst potemnělého světa,
hledající skřeti ztraceného robota.
Velký obr ve mne roste a propast je hlubší,
v oknech červené díry srdce na přístrojích buší.
Most přes řeku času lásky do ticha,
postel tupě bez pohnutí potichu utichá.
Krvavý strop zírá na lampu v noci,
trávě a kostce cukru už není pomoci.
Růže a žížala se vdávají na stromě,
havran s vránou plazí se pouští po tmě.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃