Dvě vrány

Jako vrána k nebesům,

z hrobu vzlétneš,

když najdeš svého druha.

At není nikdy konec těm dnům,

at hlavu nesetneš,

v temnotě noci svítíš jako duha.

Dvě vrány vzlétají do nebes,

s jedním křídlem raněným,

a srdcemi co krvácí.

Odejdeš? Ale ne dnes.

S úsměvem němým,

ty srdce jako hrom burácí.

V temných oblacích,

pod svitem Luny,

ty dvě vrány létají a pokřikují.

Láska je v jejich srdcích,

z krypty zní temné varhany,

jedna druhou má, v temnotě noci se milují....

Jedno srdce bije pro to druhé...

Krev se v tělech vaří...

Temnou písen si skřehotají...

Do ponuré to noci...