Bolest a život

 

Bolest. Ano obrovská bolest. Vzpomínky. Tíha na srdci a duši. Bolest. Bolest. Bolest. Bolest. A jen obrovská bolest. Vzpomínky v hlavě jako kulka v mozku. Ležela ve vaně a přemýšlela nad smrtí. Pořezaný ruce a chuť zemřít. Bylo ji strašně. Bolest a bolest. Samá bolest. A jen bolest. Krev. Zaschlá krev na jejích rukou. Včera se skoro zabila. Když bolest a bolest přetáčí její żivot vzhůru nohama. Už toho všeho měla dost. Prostě dost. Ležela ve vaně a zase si hrála se žiletkami. Ovšem jako vždy když to přišlo. Voda se zbarvila krví. Byla zamilovaná do kamarádky, ale ta ji poslala k vodě, že vztah nechce. Už tak měla dost velké deprese, ale toto ji dostalo ještě více než to muselo být, ale život si s ni pohrával jako vítr s listím. Byl začátek jara i když byla ještě zima jak v rusku. Ale má alergii na slunce a miluje kouzlo podzimu a zimy. Je už dost na dně. Chce se znovu pokusit podřezat. Leží tak v té vroucí vodě a chce prostě zemřít. Už to nedává. Je tak moc smutná, že ji to dohání k šílenství...

Bylo ji 13 let když ji začali na nové škole šikanovat. Byla smutná. Doháněla ji minulost. Nevěděla co má dělat. Bolest a život. Její život je jen utrpení, kterému konec není. Ano. Začala chodit po psychiatrech a v 15 letech skončila v psychiatrické léčebně s pokusem o sebevraždu. Ale snažila se zabít od svých 12 let. Ano je to tak. Ve 13 letech ji psychiatrička potvrdila těžkou depresi. Děti ve škole ji šikanovali a to dost. Nešťastné lásky a tak. Jenže ona vše nesla stokrát hůře než normální člověk takže to pro ni bylo ještě horší než pro normálního člověka. Je to tak. K tomu je to autista. Ano je to autista. Má mnoho psychických nemocí a tak ji společnost nerozumí a ona nerozumí společnosti. I život může být horor. Teď je ji 21 let a že by to bylo lepší to ne. Spíše jen horší. Propad do ještě hlubší propasti.

Už neví co má dělat. Její šílenství zešílelo. Ale docela ji to děsí. Její šílenství ji děsí, ale na druhou stranu si ho moc užívá. Miluje své šílenství. Ležela tak ve vaně a zase si hrála se žiletkami. Krev zbarvila vodu. Voda už začínala být studená. A tak vylezla. Osušila si tělo a vlasy. A oblékla si své černé oblečení a zavázala si ruce obvazem. Pak chvíli seděla bez pohnutí zírajíc z okna. Ano i život může být horor. Né každý má sladký život jako med. Ne každý má úžasný život víte? Bolest psychická bolest je strašná. Když je zlomená noha tak se zahojí když je zlomená duše ta se už nezahojí. Bolest to je život. Její život je na hovno. Víte. Je v ní tolik bolesti, że už chce jen zemřít. Ano je to tak. Víte? Psychická bolest není žádná sranda a může stát život. Hodně milovaných osob ji zemřelo a hlavně její největší láska.

Když se snažila začít znovu žít tak se to vše posralo ještě více než to posrané bylo. Začalo pršet a tak se rozhodla zůstat doma, ale i když chtěla jít na hřbitov. A co se utopit ve vaně? Nebo skočit pod vlak? Což to. Nechtěla už žít. Prostě ne. Už ta bolest je moc velká. Tak jen seděla s pořezaným tělem a sledovala bílé zdi pokoje při depresivní hudbě a sledovala déšť tam venku. Vždy byla na vše sama. Falešní přátelé a tak. Blížila se noc a tak šla spát. Její kamarádka si jen hrála s jejími city. A to jj dost zranilo... A tak se druhý den oběsila...na své zahradě...