pátek 17. července 2020

Výplod mého temného srdce



Mozek se mi rozpadá

oči vyhulené, vychlastané néli vyfetované

Nic mě nenapadá

vlasy mám rozcuchané

V ústech tesáky ostré jako břitva

v srdci smutek a obrovská bolest, co tíží mě jako balvan

Otvírá se moje krypta

srdce otevírá se světu černé jako havran

Šelest ptáků šelest stromů ve větru

bolest věčná bolest

Padám do mdlob po jednom metru

byla to věčná lest

Miloval jsi zimu a ted je léto

nenáviděl jsi jaro ted je podzim

Je mezi námi chemické pouto

své srdce hlavou rozrazim

Na střepy malé se rozsype do světa neznámého

do hlubin moře pod zem hluboko

Do světa pekelného

duše hledá své rokoko či baroko?

Je zmatená a srdce nežije

těžko a zima mi je

Hrud svírá se bolestí, zvedá se se šelestí

Bouře vzteku a depresivních stavů

vyřadí tě z davů

Tohle píšu v depresi

ach kde jenom jsi?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃