Proměna

Láska žije na věky,

však ty umíráš,

a ty tvé křiky,

ty ruku mi podáš.

Pojd semnou do světa nočního,

do světa, který nikdy nespí.

Do světa krásného,

však, který nikdy nelpí.

Tobě stékají slzy po tváři,

a v té dábelské záři,

ty usínáš..

Po tři dny a tři noci,

tys tam tak bezvládně ležela,

avšak tys z hrobu vystoupila.

Krvavě zbarvené oči,

tys mněla..

Mrtvolně bledou plet,

podívej hled.

Ty tak čiperná,

žíznivá..

Po mě jsi šla..

Ty jsi kousla mne,

a tvou krev pít dala,

počkej, ne!

Ale ty jsi sála..

Potom ses koukla do měsíční záře,

a mne to pálilo, jako kdybych byla na slunci,

na sahaře..

Po tři dny a noci,

já usínala...

Až já budu moci,

vstát, sát..

sílu mít..

Já už nikdy nebudu spát..

a tebe milovat..