úterý 14. ledna 2025

Jezero slz


Bez tebe šílím a umírám
U hlavy zbraň svírám
Na tebe stále myslím
Mlčky a tiše truchlím

Skrývám své emoce
Uvnitř umírá srdce
Na tváři kamenná maska
Ty jsi má největší láska

Pod závojem noci


Tichý pláč do větru
Prosby k vesmíru

Pomalu ztrácet víru
V srdci hlubokou díru

Touha tě lásko vidět
Milovat nebo nenávidět

Nevím co se stalo a děje
Srdce puká z beznaděje
Někdo se v dáli směje
Něco nám štěstí nepřeje

pátek 15. listopadu 2024

2 krátké Halloween creepypasty o vránách


Sny o vránách

Stojím v ulici kousek od domu, kde žiji. Je tma a nikdo zde není. Jsem tu úplně sama. Nikde nikdo. Cítím úzkost a strach, jako by se mělo něco stát. Rozhlížím se kolem sebe.
Je hrobové ticho, slyším pouze tlukot vlastního srdce. Cítím chlad na kůži, mám na sobě jen noční košili.
A najednou uslyším krákání vran, tak ohlušující křik, až mi to trhá uši, hned na to je ulice plná vran.
Mám z toho špatný pocit, chci utéct, ale jsem ochromená strachem.
Když se rozletí ke mě, probudím se.

Monstrum z tunelů


Na naší půdě jsem našla starý deník. Je mého otce, než zmizel beze stopy, když jsem byla ještě malé dítě, zde jsem našla odpovědi, ale ještě víc otázek. 

To co je v něm, je děsivé, tak vám to sem napíšu, protože jsem usoudila, že by o tom měla vědět veřejnost, ať to zní sebevíc šíleně. Zveřejním pouze část z deníku mého otce.
Já sama z toho mám husí kůži.

Paprsek světla v temnotě


Chodila do školy v Rakousku, ovšem do té doby, než se psychicky zhroutila, po smrti své spolubydlící a spolužačky, do které byla tajně zamilovaná. Nikdy neměla odvahu se ji svěřit co k ní cítí a teď už nikdy nebude mít příležitost. Jmenovala se Stefanie Wagner.

Už je to tři čtvrtě roku, od její smrti, ale není ji o moc lépe, její rodina neví důvod proč odešla ze střední školy v Rakousku, jen to že tam někdo zemřel, ale nikdy jim neřekla kdo ani co k ní cítila a stále cítí.

Pouze její rodina ví, že je lesba, v pubertě jim to řekla, potom co ji máma načapala s jednou holkou, jak se spolu líbají, tudíž usoudila, že by jim to měla konečně říct.

Sice nemají nic proti homosexuálům, ale když se to týká jejich dcery, berou to trochu jinak, avšak ne že by ji za to vyloženě odsoudili, vnímají to zvláštně. Asi by se dalo říct, že v soukromí je jim to jedno, ale na veřejnosti s tím mají trochu problém.

Polibek pod sakurou


Už je to skoro rok, co jsem se odstěhovala z Číny do Japonska, když jsem zde kdysi byla na dovolené, potkala jsem krásnou ženu, do které jsem se zamilovala. 
Náš první polibek byl pod rozkvetlou sakurou, byla to úžasná dovolená, plná vášně a rozkoše. 

Zůstali jsme spolu v kontaktu, což jsem byla ráda.

Několikrát jsem za ní přiletěla na návštěvu, tehdy jsme se dali dohromady a začal náš komplikovaný vztah na dálku. 

Mě je dvacet osm let a mojí partnerce je dvacet šest, jinak mé jméno je Yi Fang a její San Mei.

Pomohla mi s občanstvím a důležitými věcmi, to jsem měla štěstí.

Koupila nám tady dům v příjemné lokaci, nejsme přímo ve městě, je tu klid a pod okny máme sakury, které jsou podél cesty, chodníku kolem domů, je to zde krásné a romantické.